Geologické okénko - Severní Dolomity
Tento rok zavedl naši skupinu turistů opět do pohoří Dolomitů, tentokrát do širšího okolí krásného městečka Corvara, které vévodí nádherný vrchol Sassongher (2665 m). Z jeho kempu jsme vyjížděli autobusem do vzdálenější koutů těchto hor za krásnou přírodou, za sportovními zážitky a také pro poučení. Do geologického okénka přibyly další obrázky, které dokumentují neživou přírodu severních Dolomit a její geologický vývoj.
Peitlerkofer (Passo d'Erbe), Geisler Gruppe
Již brzy po nástupu na turistickou stezku vedenou kolem masivu Peitlerkofer (2875 m) se vynoří mohutný vrchol hory, který je tvořen z větší části středně triasovýn bílým dolomitem (Schlern - Dolomit). Jeho podloží tvoří výrazně odlišné horniny, které jsou vrstevnaté a také zbarvené.
Jde o souvrství werfenských vrstev (Werfen Schichten, sp. trias), které mají velmi pestré složení, od červených pískovců a šedých slínů až po různě zbarvené vložky vápenců. Jejich sedimenty se ukládaly jak v kontinentálních, tak i v mělce marinním prostředí. Mezi oběma komplexy je ostrá hranice (diskordance), kterou můžeme pozorovat během i další cesty. Její průběh zvýrazňují kamenné proudy sutí (mury) z vyšších svahů tvořených dolomity,
které se v méně zpevněných horninách werfenských nevytvářejí. Podobný profil profil nacházíme i v nedaleké oblasti Geisler Gruppe.
Při sestupu do nižších poloh směrem k parkovišti Saiss Rigais, pak nacházíme podložní horniny wefenských vrstev, které jsou tvořeny vulkanity. Jsou to magmatické horniny s porfyrickou stavbou s výrostlicemi živců, křemene a slíd s převažující sytě růžovou až červenou barvou.
Jsou součástí velkého plutonického a vulkanického masivu, tvořícího v oblasti severních Dolomitů tzv. bozenský porfyr permského stáří (270 milionů let), který tvoří variské podloží Dolomitů.
Col di Lana
Od sedla Passo di Valparola (2105m) vede turistická cesta k vrcholům masivku Col di Lana, který je významně odlišný od převládajících vápenců a dolomitů horninami. Na obzoru
je vidět tmavý hřbet, který je tvořen vulkano-sedimentárními horninami bazického typu (čediče). Horniny vznikly ve středním triasu v důsledku kolapsu, kdy se postupně propadlo oceánské dno o několik tisíc metrů a způsobilo podmořské plutonické a vulkanické projevy. Podobné sedimenty nalezneme také v oblasti Belvedere pod Marmoládou.
Na obr.6
jsou zachyceny vrstevnaté sedimenty tvořené z převážně přeplaveného z vulkanického popele,
prachu a písků, které vystupují na vrcholu Cima Sief (2424m).
Z vrcholu je vidět na obzoru známou skupinu Tofane,
která je tvořena mladšími dolomity svrchního triasu, tzv. hlavního dolomitu (Hauptdolomit) a dachsteinského vápence (Dachsteinkalk). V tomto období se opět obnovila mělkovodní sedimentace vápenců a dolomitů.
Parco Nationalo Puez Odle
Výstupem z sedla Passo Gardena přes hranu Cierspitzen (2592 m) vystoupíme na plochou, mírně zvlněnou plošinu Národního parku. Terén budí dojem málo členité náhorní vrchoviny. Při bližším pohledu odhalíme, že její plochý povrch je způsoben mírnými, k okrajům poněkud se zvedajícími úklony vrstevnatých dolomitů (typ Hauptdolomitu). Na okrajích plošiny čela vrstev vytvořily útvary nazývané kuesty.
Čela vrstev na jihovýchodní straně tvoří strmé svahy, jejich čelní části se také mohou v důsledku eroze odloučit od původního čela kuesty.
Na prudkých svazích pak pozorujeme odsedání odloučených bloků a jejich sesouvání na svahu a tvorbu svahových sutí.
V místech předních částech fronty kuest se také vytvářela v příhodných místech (zlomy) vodní erozí zahloubená údolí, která byla v pleistocénu přemodelována na ledovcové kary.
Na zarovnaném povrchu náhorní plošiny ve směru na SV můžeme pozorovat na obzoru nápadně izolované kuželovité pahorky,
které mají odlišné složení hornin. Patří do souvrství vápenců Amoninitico rosso a ve vyšší části slínů a jílů (Puez Mergl), které jsou spodnokřídového stáří. Z tektonického hlediska jsou to denudační trosky vyššího násunového příkrovového tělesa, které v prvotní stavbě zakrývalo podstatnou část hornin nynější krasové plošiny. Je zajímavé, že tyto horniny se v naší oblasti vyskytují i ve svrchních partiích pohoří Sella. Spodnokřídové horniny mají v masivu Piz Boe v nadloží mají ještě tektonickou šupinu svrchnotriasových vápenců řazených k Hauptdolomitu. Z náhorní plošiny Národního parku však není možno tyto sedimenty na Piz Boe identifikovat. Domnívám se však, že výrazné roviny pod nejvyššími vrcholy Selly
jsou zčásti vyklizená selektivním zvětráváním méně odolných křídových slínů a jílů ve vztahu k pevným vápencům a dolomitům.
Pederoa
V údolí Gardenského potoka severně od Corvary v obci Pederoa se nachází výchoz deskovitě vrstevnatých triasových vápenců s disharmonickými vrásami.
Klidná stavba násunových těles velkých příkrovů, kterou jsme pozorovali uvnitř desek na přecházejících místech, byla v blízkosti hranic násunových ploch podrobena intenzivním deformacím. V takových prostředích vznikají menší struktury, které reagují na lokální intenzitu tlaků jakož i vlastnosti hornin. Jsou to odrazy tektonických procesů, které souvisí s globálními ději.
Prof. RNDr, Jan Zapletal, CSc.,
Literatura: Boselini, A. (1998): Geologie der Dolomiten. - Nakl. Athesia Bozen
NahoruZpět