Zpráva z průzkumu
Termín: neděle 9. 6. až neděle 16. 6. 2024
Účastníci zájezdu: Jan Kubernát, Pavel Dvořák, Václav Sladký, David Novák, Filip Neuhäuser
Doprava: 2 osobní auta
Trasa: Wien - Graz - Klagenfurt - Villach - Tarvisio - Udine - Palmanova - Portogruaro - Pordenone - Conegliano - Trevignano - Feltre - Transacqua - Tonadico - Camping Castelpietra (www.castelpietra.it), asi 840 km, přes 10 hodin
První den, pondělí 10. 6. - Colbricon
Počasí: dopoledne vcelku stabilní, polojasno, od 15 hodin zhoršení, déšť, v noci bouřky.
Budíček v půl sedmé, autem na Passo Rolle. Ráno až nečekaně hezké počasí, po desáté vyrážíme z Passo Rolle (docela pozdě), nejprve krátce sestup k Chalet La Baita a poté traverz k chatě Rifugio laghi di Colbricon, která byla zavřená a otevírat bude až na sezonu, chata je vcelku malá, noclehů mnoho neposkytuje. Jezera jsou krásná, viděli jsme blíže jen horní. Za jezery se krátce cesta přehoupne na Passo Colbricon, odkud velmi prudce stoupá vhloubením v krátkých serpentinách na severní svahy pod vrcholy Colbricon Est a Ovest. Překonali jsme několik sněhových polí, ta níže položená byla tvrdší. Václav, který má lehké turistické boty, je má hned skrz naskrz mokré. Asi od 2250 m n.m. leží sníh souvisle. Václav čeká níže, do dalšího sněhu se mu nechce. Ve třech se dostáváme kousek od rozcestí odbočky na vrchol. Orientace je obtížná, značek je vidět málo, sníh se boří. S ohledem na horšící se počasí a předpovídanou změnu se rozhodujeme pro návrat stejnou cestou k autu. Cestou svačíme u chaty. Ve tři sedáme s prvními kapkami do vozu. Honza se podíval na nástup B trasy směrem na Tognazzu.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/WX1F4UTkCqnnYpRr7
Druhý den, úterý 11. 6. - Val Pisorno nad Lago di Calaita
Počasí: nestabilní, tvorba oblačnosti, déšť, bez bouřek přes den.
Budíček v půl sedmé, přesun autem k jezeru Calaita, kde je zavřená chata a asi jedno další auto. Okruh přes Forcella Grugola a Forcella Folga je moc hezký, krajinově, botanicky, geologicky. Na vrcholy Cima di Grugola a Cima Folga jsme pro déšť a mraky nestoupali. Většinu sestupu pršelo, oblékli jsme nepromokavé oblečení a vytáhli deštníky. Po sestupu jsme se ještě krátce prošli kolem jezera. Sněhová pole byla pouze pod prvním sedlem, poměrně rozlehlá, ale asi do července roztají, mají malou mocnost a jsou v nízké nadmořské výšce. Jezero Laghreto Giarine je asi i koupací, ale musí se k němu vystoupat zpět ze sestupu, přímý sestup z traverzu je nevhodný. Honza se prošel kolem jezera a směrem na C trasu za deště.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/Qz9dyU6XMgTT3gPYA
Třetí den, středa 12. 6. - Val Canali
Počasí: nestabilní, tvorba oblačnosti, mrholení, odpoledne déšť, od cca 2000 m n.m. sněžení.
Budíček v půl sedmé, krátký přejezd autem na poslední parkoviště nad Cant de Gal u Malga Canali.
S nejistou předpovědí počasí jsme prošli dešťovou trasu údolím Val Canali na Rifugio Treviso (zavřená, ale v přípravě na sezonu, někdo na chatu volal dovnitř na pevnou linku, sudy s nápoji již navezené, venkovní stoly nachystané), dále traverzem lesem na Campigol del'Oltro, ještě jsme se podívali na první rozcestí směrem na Forcella d'Oltro. Honza se prošel údolím. Viděli jsme u cesty střevíčník pantoflíček.
Při větší vodě je nutné přejít mostek a pokračovat po levém břehu říčky, nahoře je jen brod. Ten by se musel obtížně skákat v nestabilních kamenech suťových proudů dolomitické řeky.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/ZaKjpmGf5Uq2qzaW6
Čtvrtý den, čtvrtek 13. 6. - Bocche a Mulaz
Počasí: stabilní se zlepšující se viditelností a rozpouštěním oblačnosti, drobná místní krupková přeháňka v centrální části skupiny.
Budíček v šest, dlouhý přesun přes Passo Rolle na Passo Valles, přes hodinu a půl autem.
Rozdělili jsme se na 2 dvojice, Václav s Davidem vyrazili směr Bocche, Pavel a já směrem na Rifugio Mulaz. Dále popisuji jen Mulaz, kam se dostali Václav s Davidem, nechť prosím doplní. Hned nad sedlem Valles byla cesta velmi bahnitá od nočních dešťů a sněhu, vcelku bez potíží jsme vystoupali na Forcella Venegia a pokračovali traverzem na Forcella Venegiotta. Ten byl na několika místech přerušen velmi strmými sněhovými poli, a to v místech, kde je ve skále vedené ocelové lano pro větší jistotu. První pole jsme překonali s pomocí cepínů a jen zakopáváním bot čelem ke svahu, šířka pole byla cca 12 metrů, sklon přes 50°. Druhé pole bylo delší, ale mnohem mírnější. Dost nás to zdrželo. Za Passo dei Fochet cesta ještě klesá do kotlinky pod chatou. Zde asi od 2200 m n.m. ležel souvisle sníh. Nasadili jsme mačky a postupovali odhadovaným směrem, většina značek byla schovaná pod sněhem, mocnost místy přes 2 metry. Lehká ferratka, kterou se překonává výšvih, byla kompletně vysněžená, viděli jsme kousek lana. Vystoupili jsme vpravo od ní přímo žlabem s použitím maček a cepínu. Zde byla mocnost sněhu jen cca 30 cm, tedy do prvního turnusu odtaje. Nad výšvihem jsme pokračovali různě prudkým svahem s různě bořivým sněhem dále, Pavel zlomil při jednom propadnutí hůlku. Asi 100 výškových metrů pod chatou a asi 500 metrů od ní, aniž jsme ji viděli, v krupkové přeháňce, jsme se rozhodli pro návrat stejnou cestou na sedlo. Počasí se velmi zlepšilo, tedy jsme z traverzů viděli Marmoladu, Civetu, Tofany. Sníh z noci odtál a cesta dost vyschla. Na prudký traverz jsme nasadili mačky. Pokusil jsem se jít bokem, vyzkoušel jsem tím při podklouznutí kvalitu zapíchnutí cepínu. Byla dostatečná. Zbytek traverzu jsem šel čelem ke svahu. Pokud pole neodtaje, je tudy výstup turistů bez vybavení na Mulaz nemožný. Mocnost sněhu je v daném místě přes metr. Sněhová pole pod chatou jistě dostatečně nepovolí do dvou týdnů, sníh velmi zdržuje a vyčerpává, je na zvážení, zda tuto túru první turnus absolvovat. Podmínky na sestupu neznáme, ale jde o jižní svahy, kde je předpoklad, že sníh roztaje. Honza se podíval na možnou C variantu k jezeru Lago di Cavia.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/nzd9iHVthiJvwaPg6
Pátý den, pátek 14. 6. - Velo della Madonna
Počasí: stabilni, se zhoršující se viditelností, bez deště.
Budíček v půl sedmé, autem na parkoviště u lanovky na Altopiano, která začíná letní provoz 20. 6. Na EXOD poměry dlouhou traversovou cestou pod Cima di Val di Roda. V druhé části traverzu, asi v 1950 m n.m., ještě v kosodřevině, překračuje cesta širší kamenný splaz, t.č. zcela vysněžený, poměrně příkrý, s různě pevným sněhem. Překonáváme jej s použitím maček a cepínu. Pole do července odtaje na 2 splazy, asi by mělo jít s holemi poté přejít. Václav s Davidem se vrací, nemají potřebné vybavení. S Pavlem pokračujeme do kotle pod chatou della Madonna. Míjíme odbočku na ferratu směrem na Forcella Porton, podcházíme lana nákladní lanovky. Výhledy se silně zhoršují, jdeme v mracích. Kousek pod chatou se rozhoduji, že dále nejdu. Pavel mizí v mlze, dojde na chatu (otevřenou), zkoukne okolí a sestoupí zpět. Čekám pod převisem, mohly by padat kameny z horních pater, jak odtává sníh. Zpět jsem sestoupili přímo kotlem na Malga Sora Ronz a dřevařskou cestou bez větších převýšení se vracíme na parkoviště. Je zde všude mnoho kůrovcové těžby. Ještě jsme odbočili na Rifugio Forestale, což by mohl být v létě otevřený bufet bez ubytování. V okolí je hezké koupání v potocích, pokud bude v létě voda. Honza kontroloval San Martino a možnosti nákupů a případně nouzového programu. Celý den nás doprovázelo burácení motorů z rallye, které se jelo v údolí.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/B3wgKiux6WQ9KmRFA
Šestý den, sobota 15. 6. - Latemar (pevný termín, jediný den, kdy jela lanovka)
Počasí: stabilní, ale špatné, mraky, mlha, večer a v noci šla fronta, déšť a bouřky.
Budíček v šest, nejdelší přesun do Predazza na lanovku, tou výjezd za 25€ (zpáteční listek) nad Passo Feudo. Dále výstup na chatu Rifugio Torre di Pisa, cestou k chatě asi 5 sněhových polí, jedno z nich malé, ale exponované. Chata byla otevřena, ovšem nešel diesel agregát, takže nám mohli maximálně načepovat jedno pivo. Přibyla skupinka německých turistů, na oslavu přežití si dali bublinky. Václav se otáčel již pod sněhovými poli. David s námi vyšel na chatu a dále na hřebínek za ní, směrem do skalního města. Tam cesta pokračovala strmým sněhovým sestupem do zcela vysněžených skal. David otočil s tím, že projde jinou část B trasy. Setkali jsme se až u auta, kam přijeli po nás. Kde přesně chodili, prosím ať doplní. S Pavlem jsme se podívali skrz věže na pokračování cesty směrem na Forcellone. Pláň se ztrácela v mlze a sněhu, nebylo možné rozeznat horizont. Vrátili jsme se do skal a po cizích stopách šli vzhůru žlaby přibližně směr Forcella dei Camosci. Většinou byla mlha/mraky. Sněhu různě, od několika málo desítek cm po 3 a více metrů. Vystoupili jsme na vrchol Cima Del Sorda, jediný opravdový vrchol průzkumu. Cestou zpět jsme se na chatě již nestavovali. Mačky jsme nepoužili, cepín byl v permanenci. Před sjezdem lanovkou dolů jsme se občerstvili v Baita Passo Feudo. Dole u auta si dali ještě kafe.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/CxvwdwEEXcdQdpE79
Sepsal a nafotil: Filip Neuhäuser
Nahoru