Hohe Tauern 1993
Fotografie z 2. ročníku Exodu. Byl to některý z prostředních turnusů, protože jsme stany ani nestavěli, ani nebourali. Vedoucími turnusu
byli Eman Mikšovský, Petr Dvořák a Karel Kubíček.
Ubytování: Camping Lampenhäusl, Fusch an der Glocknerstrasse
Termín: 20.7. - 25.7. 1993
První den pršelo, takže se program skládal z návštěvy elektrárny v Kaprunu, vycházky údolím Fuscher Tal k místu Rotmoos a z večerní (abychom se vyhnuli placení vstupného) autobusové návštěvy soutěsky Kitzlochklamm v Taxenbachu.
Hüttenkogel, Graukogel - 22.7.1993
První skutečná túra vedla z Bad Gasteinu na vrcholy Hüttenkogel a Graukogel. Tehdy se ještě lanovkama nejezdilo, takže se šlapalo hezky pěšky, kolem mezistanice i horní stanice lanovky, až na vrchol. Výstup s převýšením cca 1200 m trval asi 3 hodiny.
Po výletnickém Hüttenkogelu se přešlo cestou Andreasweg po už náročnějším hřebínku na o cca 250 m vyšší balvanitý Graukogel, kde se konala svačina. Sestup kolem jezera Palfner See dolů do Bad Gastein již probíhal individuálně.
 "Gasteinertal")
Gasteinertal během výstupu na Hüttenkogel
') "Hüttenkogel (2231 m)")
Hüttenkogel (2231 m)
') "Graukogel (2491 m)")
Graukogel (2491 m)
 "Palfner Scharte")
Sestup z Graukogelu do sedla Palfner Scharte
') "Palfner See (2074 m)")
Palfner See (2074 m)
Heinrich-Schwaiger-Haus - 23.7.1993
Následující den byl ve znamení nejen turistiky, ale i obdivování technicko-stavebních divů, které pro nás představovala soustava kaprunských přehradních nádrží, ale také dopravní prostředky pro přepravu turistů. Ještě dlouho jsme si pamatovali šíleného řidiče, který s velkým autobusem vletěl do malého tunelu a v křivolakých temných chodbách ještě zrychloval.
Následoval výjezd plošinovou lanovkou o více než 400 m výše a následně další přesun autobusy až k horní přehradě.
 "Lärchwand-Schrägaufzug")
Přestup z autobusů na plošinu Lärchwand-Schrägaufzug
 "Přestup z plošiny Lärchwand-Schrägaufzug opět na autobusy")
Přestup z plošiny Lärchwand-Schrägaufzug opět na autobusy
 "Horní přehrada Stausee Mooserboden (2036 m)")
Horní přehrada Stausee Mooserboden (2036 m)
Původně se mělo jít na nějaký vrchol, ale vzhledem k počasí to Eman přehodnotil a nasměroval nás k chatě Heinrich-Schwaiger-Haus viditelně ležící nějakých 800 výškových metrů nad jezerem. Poměrně fádní výstup byl zhruba od poloviny okořeněn sněhem. Jinak prázdná chata byla naší skupinou téměř zaplněna, přičemž si většina účastníků objednala rum. Byl totiž z celé nabídky nejlevnější.
 "Horní přehrada Stausee Mooserboden (2036 m)")
Horní přehrada Stausee Mooserboden (2036 m)
') "Heinrich-Schwaiger-Haus (2802 m)")
Heinrich-Schwaiger-Haus (2802 m)
Grosser Bärenkopf - 24.7.1993
Krásné počasí umožnilo uskutečnit královskou túru - výstup po ledovci na Oberwalderhütte s neustálým výhledy na Grossglockner a skupince odvážlivců (dnes by se asi řeklo hazardérů) i výstup na Grosser Bärenkopf.
Většina účastníků byla na ledovci poprvé, ale vzhledem k tomu, že předchozí dny vydatně pršelo, byl ledovec Bockkarkees krásně zasněžený, takže stoupání bylo úplně v pohodě i bez maček a podobných, nám v té době neznámých propriet. Nutno podotknout, že ledovec byl tehdy daleko větší, než je dnes.
 "Kaiser-Franz-Josefs-Höhe")
Grossglockner z Kaiser-Franz-Josefs-Höhe
 "Pohled na Glocknerwand")
Pohled na Glocknerwand
 "Výstup po ledovci Südlicher Bockkarkees")
Výstup po ledovci Südlicher Bockkarkees. Vpravo nahoře malinká Oberwalderhütte
 "Oberwalderhütte")
Na Oberwalderhütte (2973 m) jsme se všichni sešli a pojedli z vlastních zásob. Útratu jsme tam asi velkou neudělali, pokud vůbec nějakou. Tehdy i na zakoupení čaje bylo pohlíženo jako na bezuzdné hýření, ale taková byla doba.
Později se vytvořila vrcholová skupina, která v čele s Emanem a Karlem Kubíčkem vyrazila po ledovci na Grosser Bärenkopf. Ledovcové vybavení účastníků se skládalo z pohor a jedné lyžařské (neskládací) hůlky. Zasněžené trhliny pod námi jsme jenom tušili. Chytře jsme je přecházeli po jednom, aby po jejím případném proboření zahynul jen jeden účastník. Cesta navíc vedla pod nasněženým převisem, který hrozil takovou menší lavinou. Eman to nakonec s částí alpinistů vzdal a vydal se myslím na Mittlerer Bärenkopf, nebo někam poblíž. Zbylých osm kaskadérů pokračovalo ve výstupu, v ledovém vichru skutečně vrcholu dosáhlo a následně i bezpečně sestoupilo.
Za zmínku ještě stojí skutečnost, že dva členové vrcholového týmu, nedbaje varování, absolvovali celou túru bez slunečních brýlí a odnesli to těžkým zánětem spojivek.
, vpravo Hohe Dock (3348 m)') "Grosser Bärenkopf a Hohe Dock")
Vlevo Grosser Bärenkopf (3406 m), vpravo Hohe Dock (3348 m)
 ze sedla Keilscharte') "Grosser Bärenkopf (3406 m) ze sedla Keilscharte")
Grosser Bärenkopf (3406 m) ze sedla Keilscharte
 - vrcholové foto, 24.7.1993') "Grosser Bärenkopf - vrcholové foto")
Grosser Bärenkopf (3406 m) - vrcholové foto, 24.7.1993
 "Grossglockner z Grosser Bärenkopfu")
Grossglockner z Grosser Bärenkopfu
 "Grossglockner z ledovce Bockkarkees")
Grossglockner z ledovce Bockkarkees
Schmittenhöhe - 25.7.1993
Poslední túra byla velmi odpočinková. Jedna skupina šla z Zell am See na Sonnalm a po delším lelkování zase zpět, ti majetnější vyjeli lanovkou na Schmittenhöhe, potulovali se po hřebenu a pak zase sjeli dolů. Pouze jeden jedinec, tehdy mladý a plný síly, vystoupal po svých až na hřeben, což by se dalo považovat za položení základu skupiny A+. Poté, co vydatně pojedl v restauraci (byl přeci sám), sjel dolů lanovkou.
 "Schmittenhöhe")
Schmittenhöhe ze Sonnalm
 "Schmittenhöhe")
Vrchol Schmittenhöhe s hotelem a lanovkou
 "Hochzeller Alm")
Hochzeller Alm
 "Sonnalm and Zell am See")
Sonnalm a Zell am See z lanovky
Zdroj: Vysoké Taury 1993 a zamlžené vzpomínky téhož autora
Nahoru