Alpská květena
Fascinuje mě, jak se na každém turnusu najdou jedinci, kteří jsou
schopni rozeznat jednotlivé rostliny od sebe, pojmenovat je a zaujatě o nich hovořit.
Já mám jakoukoliv květenu velmi rád v jejím globále, nejsem ale schopen jednotlivé druhy
rozeznat, ale už jsem se s tímto handicapem smířil.
Ovšem na našem serveru je stále místa dost a proto jsem vytvořil tuto podstránku, která se může ještě
významně rozšířit, pokud bude zájem a pomoc znalců.
Petr Lukáš petr.lukas@exod.cz
Mák (Papaver aurantiacum)
Vytrvalá bylina, 10-15 cm vysoká, lodyha přímá, lysá nebo chlupatá, listy v přízemní růžici řapíkaté, peřenodílné, šedavé, květy 4-5 cm v průměru, 4četné, korunní lístky žluté, kvete od konce června do srpna. Plodem je tobolka. Roste na sutích a skalách, nejčastěji na vápenci, nevyhýbá se však ani silikátovému podkladu. Vyskytuje se v pásmu od subalpínského do alpínského stupně, zhruba do výšky 3000 m.
Foto: Pale di San Martino 2005
Více fotografií
Úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria)
Vytrvalá bylina, lodyhy chlupaté, až 30 cm vysoké, vystoupavé až přímé. Přízemní listy lichozpeřené; lístky podlouhle vejčité až kopinaté, koncový mnohem větší než postranní. Kulovité hlávky jednotlivé nebo po několika nahloučené; květy bledožluté až červenavé. Kvete od května do srpna. Roste na výslunných stráních, loukách i ve světlých hájích; je to velmi proměnlivá rostlina, rostoucí od nížin až vysoko do hor. Dříve byl hojněji pěstován jako tzv. "žlutý jetel", dnes jen místy na málo výživných půdách, kde se nedaří náročnějším pícninám.
Foto: Pale di San Martino 2005
Silenka bezlodyžná (Silene acaulis)
Vytrvalá rostlina, polštářovitá, hustě trsnatá, s větveným oddenkem a četnými, jen 2-4 cm vysokými, jednokvětými, často jen hustě listnatými lodyhami. Listy čárkovité, špičaté, přisedlé, odstálé. Květy jednotlivé, téměř přisedlé nebo na kratičkých vzpřímených stopkách. Kalichy úzce zvonkovité, korunní lístky zářivě až temně růžové; tobolky stopkaté, vejčité. Kvete od června do září. Roste na kamenitých holích, suťových svazích a skálách nad lesní hranicí v Alpách a Karpatech.
Foto: Pale di San Martino 2005
Silenka skalní (Silene rupestris)
Foto: Karnské Alpy 2007
Pomněnka vysokohorská (Myosotis alpestris Schm.)
Vytrvalá, měkce chlupatá bylina, 5-30 cm vysoká, lodyha přímá, dole chlupatá, nahoře olysalá, přízemní listy v růžici, obvejčité, lodyžní listy široce kopinaté až úzce vejčité, květy v krátkých vijanech, 6-9 mm v průměru, kalich hluboce dělený, odstále chlupatý, polouzavřený, neopadavý, korunní lístky sytě modré, kvete od června do září. Plodem je tvrdka. Roste na travnatých holích, skalách a sutích, častěji na vápenci, v pásmu od hor až do alpínského stupně, až do výšky 2750 m.
Foto: Pale di San Martino 2005
Hořec jarní (Gentiana verna)
Drobná, vytrvalá bylina, až 10 cm vysoká. Oddenek s četnými přízemními růžicemi listů, listy elipsovitě kopinaté, špičaté. Lodyhy přímé, krátké, jednokvěté, s jedním až třemi páry menších listů. Květy přímé, koruna řepicovitá, pěticípá, azurově modrá. Mezi korunními cípy dvouklané zuby s bílou čárkou uprostřed. Kvete od března do května, ve vysokých horách až do srpna. Roste na loukách a skálách od pahorkatin do hor. Jako všechny druhy hořců je chráněný. Hořec křížatý (G. cruciata) má koruny čtyřcípé; hořec hořepník (G. pneumonanthe) má koruny v ústí zelenavě skvrnité.
Foto: Pale di San Martino 2005
Více fotografií
Hořeček drsný (Gentianella aspera)
Roste na vlhkých a střídavě vlhkých nebo slatinných loukách, na pastvinách, na půdách
neutrálních až slabě zásaditých, v pásmu od nížin do pahorkatin.
Výskyt: Sever Alp a Předalpí, areál zasahuje přes jihozápadní a západní Čechy až do Saska a Durynska.
Dvouletá bylina, 10-35 cm vysoká, lodyha je přímá, větvená často už od báze, ale někdy i od poloviny (třetiny).
Přízemní listy za květu odumřelé, lodyžní listy jsou vejčitě kopinaté až kopinaté, stejně dlouhé nebo delší než
internodia. Květenství je bohaté, vrcholičnaté, květy 5četné, koruny až 36 mm dlouhé, válcovitě nálevkovité,
sytě modrofialové, kališní cípy čárkovité, zářezy mezi cípy ve tvaru V, cípy na okraji často podvinuté,
švy kališní trubky lištovitě sbíhají na květní stopku a jsou hustě papilnaté až papilnatě brvité. Kvete od
července do října. Plodem je tobolka.
Foto1: Schladminger Tauern 2008
Více fotografií
Hořec panonský (Gentiana pannonica)
Roste na horských loukách a pastvinách, v nivách horských potoků i kolem cest,
v pásmu od hor až do subalpínského stupně.
Výskyt: Alpy (především jejich východní část) a Šumava, ojediněle v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kam byl uměle vysazen.
Vytrvalá bylina, snad nejznámější botanický symbol Šumavy, zde relativně hojný glaciální relikt.
Lodyha přímá, 20-90 cm vysoká, dutá, dolní listy řapíkaté, podlouhlé, horní přisedlé, podlouhlé až podlouhle
kopinaté, kališní cípy nazpět zahnuté, koruna nachová, temně tečkovaná. Kvete od července do září.
Foto: Radstätter Tauern 2008
Pěnišník rezavý (Rhododendron ferrugineum)
Vždyzelený keř, 30-120 cm vysoký, listy podlouhle eliptické, celokrajné, zašpičatělé, na okraji podvinuté, nebrvité, na rubu rezavě šupinkaté, květy v 6-10květých hroznech, koruna zvonkovitě nálevkovitá, zhruba 1,5 cm dlouhá, růžově červená. Kvete od června do srpna. Roste na travnatých loukách, v lesních lemech a na skalnatých stráních, na půdách kyselých, chudých, středně vlhkých, v pásmu od hor až po alpínský stupeň, v Alpách roste až do výšky 2840 m.
Foto: Pale di San Martino 2005
Lomikámen vždyživoucí (Saxifraga aizoides)
Roste na skalách, ve skalních štěrbinách a v suti, také na prameništích, častěji na vápenci, a to v pásmu od hor až do alpínského stupně, v Alpách až do nadmořské výšky 3000 m. Vytrvalá bylina, řídce trsnatá, 10-25 cm vysoká, lodyha vystoupavá, hustě olistěná, listy čárkovité, až 24 mm dlouhé, celokrajné, dužnaté, lysé. Koruna žlutá až oranžová, červeně tečkovaná, kvete od června do srpna.
Foto: Karnské Alpy 2007
Lomikámen korovitý (Saxifraga crustata vest)
Jihovýchodní Alpy (od Dolomit až po Štýrské a Julské Alpy), Dinaridy, hory Srbska.
Roste na suchých skalách, ve skalních štěrbinách, na vápenci, v pásmu od hor až do alpínského stupně, do výšky 2500 m.
Vytrvalá bylina, 10-30 cm vysoká, listové růžice, v průměru 2-8 cm široké, vytvářejí husté koberce, listy úzce
čárkovité, kožovité, šedozelené, pokryté uhličitanem vápenatým, lodyhy přímé, žláznatě chlupaté, květenstvím
je lata, květy v průměru 8-13 mm, korunní lístky bílé, někdy červeně tečkované, kvete od června do září.
Foto: Karnské Alpy 2007
Hvězdnice alpská (Aster Alpinus)
Roste na skalách a skalnatých svazích, v pásmu od pahorkatiny až do subalpínského stupně.
Vytrvalá bylina, 10-20 cm vysoká, lodyha vystoupavá až přímá, jednoduchá, přitiskle chlupatá,
řídce olistěná, listy střídavé, celokrajné, kopisťovité až eliptické, přisedlé. Úbor jediný, vrcholový,
jazykovité květy fialově modré, ligula úzce kopinatá až čárkovitá, trubkovité květy žluté 5četné.
Kvete od července do srpna.
Foto1: Karnské Alpy 2007
Foto2: Dolomity - Aferer Geisler 2009
Rožec širokolistý (Cerastium latifolium)
Foto1: Karwendel 2003
Foto2: Dolomity - Fanes 2009
Kamzičník velkokvětý (Doronicum grandiflorum)
Foto: Pale di San Martino 2005
Pampeliška alpská (Taraxacum alpinum)
Foto: Pale di San Martino 2005
Bodlák alpský (Carduus defloratus)
Foto: Karnské Alpy 2007
Mák Sendtnerův (Papaver sendtneri)
Foto: Julské Alpy 2007
Mochna lesklá (Potentilla nitida)
Roste na výslunných skalách a kamenitých stráních, ve skalních štěrbinách, výhradně na vápenci, až do 3100 m.
Výskyt: Severní Apeniny (Toskánsko) a jižní Alpy - zde pouze Savojsko, Dolomity, Karnské a Julské Alpy, Karavanky.
Polokeř poduškovitého vzrůstu, jen 2-5 cm vysoký, lodyhy krátké, přímé, listy krátce řapíkaté, povětšině 3četné
(zřídka 4-5četné), stříbřitě oděné, květy v průměru 20-25 mm, narůžovělé až růžové, vzácně i bílé. Kvete od června do září. Plodem je nažka.
Vzhledem ke své vzácnosti je zařazena v Itálii a Rakousku k rostlinám se zákonnou ochranou.
Foto: Karnské Alpy 2007
Trávnička alpská (Armeria alpina)
Roste na nezapojených trávnících v alpínském stupni hor - do 3000 m.
Výskyt: Horské oblasti Evropy - Pyreneje, Alpy, Karpaty, hory Balkánu. U nás neroste, vzácně se objevuje na jediné
slovenské lokalitě ve Vysokých Tatrách, která je izolována od souvislého areálu a je nejsevernějším bodem výskytu druhu.
Vytrvalá bylina se silným oddenkem, 5-25 cm vysoká, čárkovitě kopinaté, 1-3žilné listy v přízemní růžici,
stvol přímý, lysý, ukončený strboulem květů, listeny tmavohnědé, kalich nálevkovitý, koruna růžová až červená.
Na Slovensku patří k velice vzácným, kriticky ohroženým a chráněným druhům, zákon ji chrání i v Rakousku, Švýcarsku a Itálii.
Foto: Pale di San Martino 2005
Více fotografií
Zvonečníkovec hlavatý
Foto: Dolomity 2009
Více fotografií
Lilie zlatohlávek (Lilium martagon)
Eurasijský druh, celá Evropa až po jižní Skandinávii, v Asii zasahuje daleko za Ural.
Roste obvykle ve světlých lesích, ve vyšších polohách se nevyhýbá ani otevřeným loukám. Upřednostňuje vápenec.
Vytrvalá bylina, 40-150 cm vysoká, lodyha přímá, střední lodyžní listy skoro přeslenité, květenstvím je hrozen, květy nící,
okvětní lístky od báze obloukovitě ven zahnuté, nachově červené, skvrnité. Kvete od června do července, plodem je tobolka.
V kultuře se pěstuje málo, rozrůstá se poměrně pomalu. Dobře se hodí do přírodních partií zahrad. V minulosti byla ceněna
jako léčivá bylina, především ji měly v oblibě porodní báby.
Foto: Dolomity 2009
Štírovník bažinný (Lotus uliginosus)
Areál se táhne od Pyrenejského poloostrova až na východ Evropy po západní Ukrajinu,
severní hranice dosahuje v jižní Skandinávii, izolovaně se vyskytuje ve Španělsku, v Alpách, v Itálii,
na středomořských ostrovech (Korsika, Sardinie, Kréta), z Balkánského poloostrova zasahuje i do Turecka.
Vytrvalá, mělce kořenící bylina se zakrnělým kůlovým kořenem, 10-110 cm vysoká. Lodyha vystoupavá až přímá, větvená,
hranatá, rýhovaná, dutá, lysá či olysalá. Lístky většinou široce vejčité nebo široce obvejčité až obkopinaté,
špičaté, 7-24 mm dlouhé, 3-10 mm široké, lysé, brvité, na líci zelené, na rubu sivé, s nápadně vyniklými žilkami.
Foto: Dolomity 2009
Protěž alpská (Leontopodium alpinum)
Roste na alpínských trávnících, ve skalních štěrbinách, také v suti, vždy na vápenci, v subalpínském až alpínském stupni, v Alpách až do výšky 3000 m. Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem, 5-25 cm vysoká, lodyha přímá, nevětvená, dolní listy v přízemní růžici, kopisťovité, s krátkým řapíkem, lodyžní listy střídavé, přisedlé, kopinaté až čárkovité, všechny hustě šedobíle plstnaté, nejvyšší listy vytvářejí hvězdicovitě rozestoupený obal kolem květů. Úbory po 5-8 ve vrcholových strboulovitých květenstvích, 4-6 mm v průměru, květy žlutobílé. Kvete od června do září. Plodem je nažka s chmýrem.
Foto: Dolomity 2009
Více fotografií
Řebříček (Achillea oxyloba)
Endemit jihovýchodních Alp, vyskytuje se v oblasti od Engadinských Alpy přes Dolomity po jihorakouské Korutany.
Roste na skalách, ve štěrkové suti, na vápenci, v nadmořské výšce od 1600 do 2800 m.
Vytrvalá bylina, 15-25 cm vysoká, lodyha vystoupavá až přímá, v dolní části lysá, nahoře chlupatá, listy v obrysu
kopinaté, peřenosečné, květní úbory jednotlivé, 2-3 cm v průměru, jazykovitých květů 13-18(-20), jsou bílé,
trubkovité květy bělavé až bledě žluté. Kvete od června do září. Plodem je nažka.
V Itálii je tento druh chráněn zákonem.
Foto: Dolomity 2009
Kamzičník Clusiův (Doronicum clusii)
Subalpínské až alpínské polohy jižní a střední Evropy - Pyreneje, Alpy, Karpaty. U nás neroste,
nejbližší lokality se nacházejí ve slovenských Tatrách.
Roste na vysokohorských vlhčích loukách, na travnatých a kamenitých holích, sutích a nivách. Roste výhradě na žule,
v Alpách až do nadmořské výšky 2900 m.
Vytrvalá, 10-30 cm vysoká rostlina s krátkým oddenkem. Lodyha je většinou přímá, řídce olistěná, nahoře chlupatá
a žláznatá. Přízemní a dolní listy tvoří růžici, jsou podlouhlé, mírně zubaté, mírně chlupaté až lysé, na okrajích
brvité a klínovitě se zužující do křídlatého řapíku, lodyžní listy jsou přisedlé, úzké. Květenství tvoří
jeden úbor o průměru 3,5-6 cm, květenství je žluté až světle oranžové.
Foto: Dolomity - Col di Lana 2009
Kopretinka alpská (Leucanthemopsis alpina)
Evropské hory, od severního Španělska až po jihozápadní část Ruska, jedná se o druh rozpadající se na řadu subspecií.
Typickým stanovištěm jsou travnaté a kamenité stráně, hole, sněhová vyležiska, vlhčí skály a pevné sutě.
Půdy vlhké, dlouho zasněžené, nevápenité, mírně kyselé, humózní, kamenité i hlinité.
Foto: Dolomity - Col di Lana 2009
Chrpa horská (Centaurea montana)
Rozšířena v horských oblastech od Španělska přes Francii a Německo po střední Evropu.
U nás původní pouze v podhůří Šumavy a Novohradských hor, druhotně zplaňuje
ze zahrádek v podhorských oblastech.
Foto: Dachstein 2013
Nahoru