Zpráva z EXOD 2024 Dolomiti Pale di San Martino - 3. turnus
Celkové shrnutí:
- počasí bylo vynikající, 5 a 1/2 dne bez deště a slunečno, teplo, polojasno; šestý den odpoledne přeháňky a bouřky, na balení tábora v sobotu opět bez deště a slunečno
- cesta autobusem tam i zpět bez defektů, cestou tam zdržení na italských hranicích z důvodu velkého zatížení mýtných bran, cca 75 minut, cesta zpět naprosto bez potíží
- bez úrazů účastníků, pouze několik povrchových zraněné loktů a holení po drobných pádech na kameny, ošetřeno desinfekcí a přelepeno náplastmi
- túry jsou popsány A a B dle toho, jakou skupinu jsme měli ten den na starost
- program túr se podařilo naplnit až na "A" Cima della Vezzana, důvodem byl led a sníh na sestupu v údolí Val dei Cantoni a my neměli mačky (hlášena smrtelná nehoda po pádu na sestupu asi týden před naším příjezdem), náhradou byl výstup na Fradustu; a "A" vrchol Monte Mulaz, kam jsme nevystoupili z důvodu deště a bouřky
- sněhu bylo na Altopianu dost, zejména v částech dál od lanovky pod Fradustou
- kvetlo velké množství rozličných květin, louky byly v plném rozpuku krátkého léta
- předpověď počasí dle bergfex.at (aplikace i web) neměla chybu, seděla skoro na hodinu, na den dopředu je velmi spolehlivá, v dlouhodobějším výhledu parametry meteorologové upravovali, ale trend počasí byl dodržen
- srovnání s rokem 2005 je vzato k programu 4. turnusu, nikoliv všech túr
12. 7. Cesta do Brna (Filip)
na pátek jsem si vzal v práci dovolenou, v poklidu se zabalil, vyřídil i něco pracovního a navečer se vydal autem do Brna, bohužel právě v čase silné bouřky jižně od Prahy, která způsobila zaplavení D1 u Průhonic a zdržení cca 1:50. Do Brna jsem přijel pozdě, v cca 19 hodin, rychle vynesl věci na ubytovnu v tělocvičně, přeparkoval auto, zaplatil parkovné a vyrazil do Klubu cestovatelů, kde jsme měli sraz s převážně bývalými účastníky EXOD. Zastihl jsem jen Petra Lukáše s rodinou a Hanku Dvořákovou (Kolegarovou) s dětmi. Dal jsem si lehké jídlo a 3 desítky, což bylo o jednu více, než bylo bývalo potřeba. Asi ve 22 hodin jsem se ukládal ke krátkému spánku na zcela vyhřáté ubikaci, spát se nedalo, jen převalovat. Tuto činnost jsem ukončil asi ve 4:30. Dluh ze spánku jsem nedohnal za celý pobyt, též mě bolela záda ze sezení v autě a v busu.
12.7. Základna Brno (Pavel)
v pátek jsem byl v práci s předpokladem, že po 13 hodině opouštím kancelář. Nakonec odcházím ve 14:30 a už jsem nabral skluz. V 15 mi volá Honza Kubernát, abych dovezl 6 bomb a že je spláchla pořádná bouřka. Následují rychlé zastávky: Vinotéka Mistr, Dr. Max, dokup jídla a v 16:30 jsem doma. Vidina, že si vše zabalím se rozplynula. Jedu na VETUNI zaparkovat včetně platby, tahám z kufru deštník a v 18 hodin odcházím do Klubu cestovatelů na večeři, jinak pro bývalé účastníky 4. turnusu "Předodjezdová hospoda". Tradice je potřeba dodržovat. V 19:30 po výborné večeři a pár pivech se vracím na VETUNI ubytovat předem ohlášené zájemce. Všichni přijíždí dle průběžných domluv. Někteří účastníci budou nocovat ve víru velkoměsta, také už skoro tradice. Čekání na noční ptáky zpestřilo pití z Thajska, řídím, tedy odmítám. Ve 22:30 se vrátili všichni spáči z hospod, tak odjíždím. Jdu spát kolem jedné zbaven většiny stresu. Spánek nic moc, ale ráno o půl páté odjíždím v relativním klidu na sraz.
13. 7. Cesta na základnu do kempu Castel Pietro
Autobus přijel až v 5:30, drobný komunikační nesoulad, který ničemu nevadil, původní předpoklad byl příjezd na 5:00, za 19 minut bylo naloženo a vyrazili jsme po trase Brno - Wien - Graz - Klagenfurt - Tarviso - Udine - Palmanova - Portogruaro - Pordenone - Conegliano - Belluno - Feltre - Mezzano - Tonadico - CastelPietra ve Val Canali. Jeli 2 řidiči, zastávky byly předpisové 15 nebo 30 minut. V italské nížině panovalo očekávané vedro. Vodní toky byly kalné a plné náplavek z předchozích silných dešťů. V kempu jsme byli asi v půl osmé, rychle jsme si vyměnili informace s Honzou Kubernátem, ubytovali se ve stanech a vyhlásili odjezd na zítřek na 8 hodinu ranní. Tradičním rituálem je dovybavení stanů - spacáky, karimatky, bomby, vařiče, igelity apod. Poté, co jsme vyhlásili "za 5 minut zavíráme vozík, přijďte si pro poslední věci", přišel, už nevím kdo, pro igelit. Ten byl v bedně úplně vespod ve vozíku. Poté, co jsem vše přerovnal, vydal igelit a chtěl vozík zamknout, přišla další účastnice, opět již nevím která, že chce igelit. To jsem již nevydržel s nervama a asertivně připomněl, proč jsem před časem chodil kempem a vyhlašoval zamčení vozíku. Igelit jsem ovšem vydal. Tímto se dodatečně omlouvám.
14. 7. Filip B/Lagorai
Trasa: Passo Role - Tognazza (2207 m) - Cavallazza Picolla (2303 m) - Cavallazza (2326 m) - Laghi di Colbricon -
Passo Rolle, 630 m nahoru a dolů
Na úvod nejkratší, nejlehčí túra, pro A i B. Odjezd po dlouhé cestě až v osm hodin, cesta busem cca hodinku na Passo Rolle na veliké, již vcelku plné
parkoviště. Předpověď počasí byla vynikající, slunečno až do odpoledne. Áčko vyrazilo rovnou po traverzu k chatě a jezerům Colbricon (a směr Colbricon Ovest),
s B jsme se vydali ve stopách túry z roku 2005 na vrcholky hnedle nad sedlem. Po výstupu po sjezdovce jsme se dostali kousek pod první vrchol, Tognazzu,
na který jsme fakultativně vystoupili. Dále hřebínek pokračuje přes Picollu Cavallazza s mnoha památkami na 1. světovou válku. Část cesty je zajištěná
nové železným lanem a jsou doplněné i kramle pro výstup do umělých jeskyní. Nepamatuji se, že by to bylo v roce 2005 takhle pěkně upravené. Průhledy z
jeskyní většinou směr hřeben Bocche byly impozantní. K překvapení jsme nalezli na tomto nevápencovám pohoří kvetoucí protěž. Větší svačinu/oběd jsme si
dopřáli na hlavním vrcholu Cavallazza, rovněž poznamenaném zákopy z války.
Sestup k jezerům a chatě je velmi nepříjemný, asi nejhorší z celé základny, jemnou ujíždějící suťovou drtí, navíc rozbitou koryty od prudce tekoucí
srážkové vody. Je neděle, a tak je u chaty i jezera narváno, stojíme cca 20 minut frontu na pití. Na koupání není pomyšlení, kolem jezer je všude
plno lidí. Sraz u busu jsme si s Pavlem dali na 16 hodinu, po 14 hodině vyráží B od chaty, část najde skrytou tůň na potoce, kde se lze koupat.
Máme mnoho času, tak podnikneme ještě botanickou vycházku na svahy nad parkovištěm, kvete velké množství květin, které ani pořádně neznám. Fotíme
panoráma hlavní části skupiny Pala, Cimon je v mracích skoro kontinuálně. A přichází per partes, hlavní část kolem 16:15 hodin.
Srovnání s rokem 2005: všichni šli de facto B trasu jako odpočinkový den, se sestupem do San Martina di Castrozza
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/7kLDwJnAiKriH6Uw7
Fotky z túry z roku 2005:
https://photos.app.goo.gl/qRXmdSfVAzrSQiHZA
14. 7. Pavel A/Colbricon Ovest
Trasa: Passo Role - Laghi di Colbricon - Colbricon Ovest (2604 m n.m.) - Laghi di Colbricon - Passo Rolle, 930 m nahoru a dolů
Dopředu upozorňuji, že na chatě budeme zastavovat až zpátky, totéž platí i pro koupání. Za chatou u jezera proběhne odložení přebytečných vrstev
před výstupem, namazat, kdo zapomněl, a jdeme na to. Nezvyklý sestup do sedla Colbricon. Výstup probíhal bez problému, po sněhu ani památky, jde nás
hodně, tak jsme roztažení, někteří by běželi rychleji, trochu je krotím. Cesta je místy ne úplně dobře značená, jdeme intuitivně a občas koriguji, kam by se
někteří vydali. Všímáme si vyhloubené jeskyně, 2 vchody, pozůstatek I. světové války. Pak jsem minul naprosto neznačenou odbočku na vrchol. Trochu se vracíme, jde
se příkře nahoru asi 100 výškových metrů. Na hřebeni je vyhloubený zákop a na jeho konci zbytky dřev, železných úlomků ze stavby. Na vrcholu není bohužel kříž,
zato dost fouká, málem se tam nevejdeme, a tak vyndávám něco ostřejšího. Kolují 2 placatky. Brzo jdeme dolů na chatu - pro nás bar již bez fronty, obsluha je
rychlá. První pořádné italské capuccino. Těšíme se na koupání a tak scházíme ke spodnímu jezeru, bohužel i zde je stále dost lidí a proto si pouze vyhlédneme dobré místo a ponoříme do jezera aspoň naše nohy. Návrat k autobusu byl rychlý.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/Z5rUH8HcCFps6aDVA
15. 7. Filip B/Latemar
Trasa: Passo Feudo (2120 m) - Rifugio Torre di Pisa (2670 m) - Gamsstallscharte/Forcella dei Camosci - Nova Ponente - Passo Feudo, 880 m nahoru a dolů
Odjezd 6:30, tedy vstáváme kolem 5 hodiny ranní, a to jednak kvůli lanovce, která jezdí od půl deváté, jednak kvůli délce A trasy přes celý hlavní hřeben Latemaru, kde je několik zajištěných úseků, které A bude procházet s ohledem na počet členů dost pomalu.
U lanovky jsme včas, před jejím spuštěním. Pokoušíme se domluvit slevu, není však možné platit jednotlivě. S ohledem na rozdíl 1,5€ mezi plnou cenou a cenou se slevou to nevadí. A vyjíždí první, cesta nahoru 2 lanovkami zabere cca 30 minut času. Domlouváme se s Pavlem, že si dáme vědět, kdy asi bude A sjíždět, aby B nečekalo dole moc dlouho, spíše bychom počkali nahoře v hospodě.
Na Passo Feudo čekám, až budou všichni z B na trase a vyrážím poslední, totéž na rozcestí před stoupáním na chatu. To mi dovoluje nasadit z tréninkových důvodů svižnější tempo, čímž jsem dostihl A právě na chatě, ještě před odchodem. Hůlky jsou výborná věc pomáhající rychlosti. Mělo to i negativa, o nich později. Na chatě se občerstvujeme (pití, zákusky, polévka) a fotografujeme okolí. A vyráží, čekám na závěr B. Dostávám zprávu, na koho již čekat nemám a vyrážíme směr skalní město. Sníh je kompletně pryč až na malá pole na dně skalní roklinky. Na dei Camosci jdeme zkratkou, následuje obtížnější komínek dolů a přechod traverzem bočního údolí, následně se cesta opět noří do svérázného skalního města, část roklí je vysněžená.
Sestup ze skalního města nad Oberholz Hütte je dlouhý a náročný, horní část dost v suti. Nad chatou je velmi krásné místo s vynikajícím výhledem, kde v časném odpoledni svačíme. Kdyby bylo vidět přes 50 km, tak vidíme Ortler, Wildspizte, obzor je ovšem v oparu. I tak je výhled do bližšího okolí krásný. Cesta zpět traverzem je botanický zážitek. V sedle Feudo jsme hodně před 16 hodinou, kdy plánuji zahájit sjezd pro "B" lanovkou dolů. Pavel píše, kde asi jsou, vypadá to, že by mohli i dobíhat na 17:30. Nakonec zrychlí přesun na chatu Tore di Pisa (kde se ještě stihnou občerstvit) a jsou u lanovky kolem 17 hodiny. V hospodě v sedle se většina "B" občerství a sjíždíme dolů, kde je na parkovišti řádné vedro (a to jsme v cca 1000 m).
Užití hůlek na výstupu, sestupu a traverzu (poprvé v životě na horách) způsobilo u mě silné přetížení svalů hrudníku, na což jsem nebyl zvyklý. Mezižeberní svaly mě bolí ještě teď, stejně jako hrudní páteř.
Srovnání s rokem 2005: "A" tenkrát vystoupilo i na nejvyšší vrchol pohoří Diamantiditurm (také Westliche Latemarspitze, Großer Latemarturm nebo zastarale Latemar-Hauptturm, italsky Torre Diamantidi nebo Cimon del Latemar). Hora je se svou nadmořskou výškou 2842 m n. m. nejvyšší bod masivu Latemar. "B" stejná trasa.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/Cksy9ot2YR13hwsq7
15. 7. Pavel A/Latemar
Trasa: Passo Feudo (2120 m) - Rifugio Torre di Pisa (2670 m) - Forcella dei Campanili /Rothlanscharte - Forcella
Grande del Latemar/ Grosse Latemarscharte - podcházení ferrat a zpět na Passo Feudo, 1050 m nahoru a dolů
Sotva vystoupíme na Passo Feudo z lanovky, tak proběhne rychlá příprava a už odcházíme. Vpřed se vydala Katka Ženíšková, letos jí to dobře šlape.
Jdou s námi i někteří z B, lačni ferrat. Na chatu Torre di Pisa přijdeme v solidním tempu. Za chvíli za námi svižným krokem čelo B (Filip), koukám že jsme
nějak pomalí nebo co. Musím dát všem dostatečnou pauzu. Z chaty jsme za 50 minut na Forcella Campanili, čas je dobrý, někteří svačí, nasazujeme úvazky
a začneme stoupat. Jde to pomalu, hlídám čas a v hlavě už si říkám, koho nepustím na vrchol Diamantiditurm (2842 m), nakonec tam nechce nikdo, výhledy
jsou dostačující, pokračujeme přes nejnáročnější C místo ferraty a scházíme postupně do Grosse Latemarscharte s odstupem kolem 15 minut. Dáváme pauzu na jídlo.
Rozcestník říká, že to může být k lanovce naknap. Nevím, kolik dokážeme stáhnout času, tak po sestupu a výstupu žlabem na horizontále pod ferratou zrychluji
na Tondovo tempo, které dodržuji až k chatě. Slíbil jsem na chatě dostatek času, tak ho plním. Pivo, capuccino (nic moc), někteří labužníci si dávají zákusek,
podává se i klasická polévka. Hlásím, že odcházím jako poslední z chaty 16:10 a pomalejší pobízím k dřívějšímu odchodu. Na lanovce důrazně vyháním zbytek B z
lehátek, ať můžeme co nejrychleji odjet. Cesta busem do kempu bude opět dlouhá.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/LacXai9ijgrUYJTp7
Fotky z túry z roku 2005:
https://photos.app.goo.gl/vbLPdgpk6C9PEUwP7
16. 7. Filip A/Bocche
Trasa: Malga Vallazza - Malga Juribrutto - Lago Juribrutto - Passo Juribrutto/Sforcèla Grana (2387 m) - Cima Bocche (2745 m) - Lago Bocche - traverzem zpět na Malga Vallazza, 1050 m nahoru a dolů
Tento výlet jsem z roku 2005 zcela vytěsnil. Po velmi špatné noci se snažím ráno mechanicky plnit povinnosti, vaření čaje, příprava snídaně a svačiny. Odjíždíme 7:30, přes
Passo Rolle na parkoviště u Malgy Vallazza, které je ale z větší části ohrazené. Domlouváme se s řidičem, že vyjede na Passo Valles a že si jej přivoláme zpět. Ještě to bude
mít dohru. "A" vyráží svižně do lesa směrem na Malgu Juribtutto, cesta v závěru i dost klesá. Malga je opuštěná. Následuje výstup. Je docela horko, mírně dusno, potím se
jako dveře od chléva, není mi dobře, nedospal jsem únavu z Brna. Až u jezera se trochu rovnám, dáváme pauzu. Další pauzu v sedle, nad ním je nejprudší a technicky nejnáročnější
přechod přes kamenná moře a hore brehom na sedlo. V sedle se mi vrací vzpomínky, ano, tady jsem již byl, cesta na vrchol je asi kilometr dlouhá a vede podél zákopů z války.
Na vrcholu je místo tradičního kříže Kristus na kříži, obehnaný ostnatým drátem z války. Svačíme, fotíme, výhledy nejsou nic moc, kazí je dolní okraje mraků. Ač vypadají temně,
jsou neškodné, mají malou vertikální mohutnost.
Koupání jsme domluvili v jezeru na sestupu, kam fakultativně kousek odbočíme. Sestup vede přes krásné skalní plotny, jen orientace je místy horší. U odbočky k jezeru mírně
kufruji a volím až druhou odbočku, první jsem netrefil. U rozcestí čekáme na všechny koupáníchtivé a sestupujeme k jezeru, kde se právě z vln vynořilo "B" a chystá se odejít.
Voda osvěžující, dno místy bahnité, koupali se tuším všichni. Zpět na Malgu Vallazza je možné využít 2 zkratek, "A" díky dobré navigaci zvládlo i tu delší a po téměř
neznačené cestě loukami a řídkým lesem.
Asi 20 minut od Malgy se snažím dovolat řidiči, marně. Píši SMS, dorazila, ale bez reakce. Na parkovišti bus není. "B" jsme dohonili ještě na traverzu, takže jsou
zde vlastně již všichni. Další pokusy o dovolání se řidiči jsou marné. Vyrážíme tedy s Pavlem bez batohů ten asi kilometr po silnici svižně nahoru. Po více než polovině
se konečně řidiči dovolám, dále nejdeme a stopneme si bus na sjezdu.
Srovnání s rokem 2005: "A" i "B" de facto stejná trasa, jen sestup byl delší do Paneveggia a ne zpět na Malga Valazza
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/MsT5jfsyXnJZdmiw9
Fotky z túry z roku 2005:
https://photos.app.goo.gl/z8wmLfzvEXBv49u77
16. 7. Pavel B/sedlo pod Bocche
Trasa: Malga Vallazza - Malga Juribrutto - lago Juribrutto - Passo Juribrutto/Sforcèla Grana (2387 m) - sedlo pod Cima Bocche (2560 m) - Lago Bocche - traverzem zpět na Malga Vallazza, 870 m nahoru a dolů.
B má několik subvariant: C pouze k lago Juribrutto, část B na sedlo Juribrutto, podle toho, jak se každý cítí.
U autobusu jsem nechal odejít A, vydal pokyny a B vyrazilo, dopil jsem buskafe. Odcházím poslední mimo Marka s Eliškou, kteří na Malga Vallazza snídají, ti nás lehce dohoní (a tak se i u jezera stalo). Snažím se jít pomaleji a odhadovat, kdo dojde pouze k jezeru. Čelo B postupně docházím pod jezerem a docela jsem překvapen, že u jezera Juribrutto je stále "A". Času je dost, bude dlouhá pauza. Na sedlo je to kousek klidné chůze kolem jezera a pod sedlem kolem pasoucího se stáda kravek. "B" je opravdu výkonnostně velmi rozmanité, a tak po chvíli ze sedla odchází dále 7 účastnic, čekám, kdo se ještě přidá. Nakonec vyrážím dále už jen s Markem a Eliškou. Někteří z B zůstávají na sedle a budou se vracet stejnou cestou. Sestup ze sela pod Bocche vede kolem zákopů z první světové války na odkryté planině a velmi rychle odsýpá. Cesta není úplně dobře značená, to se musí uznat. První odbočku k jezeru míjím stejně jako Filip. Sestupujeme k jezeru Bocche a proti nám se hrne Tonda s Tamarou, kteří se od A odpojili na sedle. Voda je prý super, hodně bahna, ale jsou tam lidi, tak nám doporučují nechodit až k rozcestníku. První koupání za 3 dny, paráda. Zahřejeme pro "A" místa a vyměníme se. Další sestup k autobusu už jde ráz naráz, druhou zkratku vynechávám a ponoříme se do stínu lesa. Traverz mezi Malga Juribrutto a Malga Valazza byl již očekávaným koncem túry.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/QfGuC8emzRoZDPmb6
17. 7. Filip A/Fradusta
Trasa: horní stanice lanovky Rosetta - Rifugio Rosetta - Passo di Pradidali basso (2658 m) - Passo della Fradusta (2680 m) - Cima di Fradusta (2939 m) - Lago di Manna - Passo di Rosetta (2567 m) - horní stanice lanovky Rosetta, 770 m nahoru a dolů
Původní plán vzal za své poté, co jsme se dozvěděli na lanovce, že "crampons are the must" pro sestup Val dei Cantoni. Měl jsem již koupený lístek jen do mezistanice, původní
informace byla vágní typu je tam sníh a led (to byl na průzkumu také a s holemi to většinou stačilo). Naštěstí to prodavačka zopakovala důrazněji Sylvě za mnou. Vracíme lístky,
rychle běžíme do busu nechat tam plembáky a ferrátové sety (řidič už byl kus ve městě a vracel se kvůli nám) a vracíme se k lanovce, kde mezitím Pavel domluvil slevu pro všechny až
nahoru na Rosetu. "A" mění plán na Fradustu, Pavel na přechod přes Altopiano bez výraznějšího vrcholu. Kvůli sněhu bylo A i B pomalejší. U lanovky a chaty mnoho sněhu není,
čím dál více v hloubi plošiny však ano. Vidíme Val dei Cantoni, je kompletně vysněžené. Totéž platí o vrcholu Vezzany, tam to turisticky (bez maček a cepínu) půjde až v srpnu.
Po cca hodině pochodu vždy krátce posvačíme, větší jídlo plánuji v sedle pod Fradustou na sestupu. Sněhová pole jsou dobře schůdná, zaznamenal jsem jeden příkřejší úsek.
Ptám se sestupujících, zda byli na vrcholu a jaké jsou podmínky, nikdo tam pro hrozbu mraků a bloudění v nich nebyl. Za mě moc velká opatrnost, mraky se sice honí,
ale ne souvisle kolem vrcholu. Ledovec téměř roztál až na malé políčko pod vlastní stěnou Fradusty. Jeho kotel je však kompletně vysněžen a na dně jsou malá jezírka.
Od sedla na vrchol převažuje sníh, závěrečná hřebínek je skalní. Pavel od syna Lukáše vaří na vrcholu kávu. Jde o nejvyšší vrchol základny, Mulaz je o pár metrů nižší.
Někteří členové A jako malé děti jezdí po sněhu dolů a padají (kdo nepadá, jezdí pod své možnosti, říkal Pavel od kávy. Pavel s B pak říkal, že jezdili spíše nedobrovolně).
Na rozcestí navrhuji jít zpět jinou cestou kolem jezírek. Ta, i přes led a sníh ve vodě, vyprovokovala nejtvrdší muže a ženy z A ke koupání. Byl zaznamenán mužský sjezd
s holou zadnicí na igelitové pláštěnce do vody, následovaný šipkou pod hladinu. Dámy vstoupily do vody elegantně, kráčejíce po sněhu.
Cestu k chatě mírně sprchlo, bez bouřky. Chata přeplněná, pokračoval jsem do bufetu u lanovky (radler a kafe). Domluvili jsme se, že v 16h pojedeme všichni.
Někteří to just in time stihli asi 5 vteřin před zavřením dveří kabinky lanovky.
Altopiano je kamenná poušť s minimem flory.
Srovnání s rokem 2005: "A" v počtu 4 ks tenkrát sestupovali do Val Canali, "B" šlo zpět na lanovku.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/ro7DNV4k4eJS4WrF8
Fotky z túry z roku 2005:
https://photos.app.goo.gl/JvSp3BjST9gxF7ip7
17. 7. Pavel B/ hřeben Fradusta
Trasa: horní stanice lanovky Rosetta - Rifugio Rosetta - Passo di Pradidali basso (2658 m) - Passo della Fradusta (2680 m) - hřeben Cima di Fradusta (2730 m) - Lago di Manna - Passo di Rosetta (2567 m) - horní stanice lanovky Rosetta, 550 m nahoru a dolů
Na horní stanici lanovky jsem si stále myslel, že by část B mohla na Fradustu vystoupit. Opět doháníme A na jejich první pauze. Přechod sněhových polí pod
Cima delle Scarpe se u B ne zcela vydařil, Aleš se nedobrovolně sklouznul z příkrého svahu (myslím, že by to znovu nezkoušel). Pavla Roupcová moudře scházela kolem
skalek, nechtělo se jí následovat Aleše. Též Pavla Košaříková se optimálně vracela. Sníh zpomaluje hodně, přesto se to všem líbí, je to pro mnohé nezvyk, chodit v létě po sněhu.
Na Passo Fradusta sděluji, jaké jsou časové možnosti, v kolik musíme otáčet, abychom se vrátili na lanovku a kam bychom tak došli. Jednomyslná domluva zní na hřeben kvůli
výhledům a v klidu zpět přes Lago di Manna. Finální výstup na hřebínek jde lehce příkrým sněhem, proti nám schází skupina italských děvčat a kloužou, všechny nabádám
ať ustoupí směrem nahoru do svahu ať se nedobrovolně nesklouzneme také. Nahoře ohlašuji dlouhou pauzu. Po 15 minutách se první začínají sbírat, že je jim zima. Ještě nějaké
ty zasněžené fotky s výhledy, rychlý sestup a už je teplo. V Passo Fradusta koluje placatice, nestihnul jsem ji na hřebenu vytáhnout. Pokračujeme na sever sestupem kolem
částečně zamrzlého Lago di Manna. Pochod po Altopianu v severní části je všechno, jen ne rovina, procházíme docela zajímavý sestup a zejména příkrý výstup, následuje
už očekávaná pauza. K chatě Rosseta dobíháme s ostrými krupkami, vevnitř se částečně vmáčkneme ke stolu, kde sedí dvojice místních, kteří se ochotně uskromňují.
Všem vydávám instrukci, v 16:00 platí sjezd lanovkou dolů.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/NC5FcdiENg7hvnud7
18. 7. Filip B/passo Cereda
Trasa: Cereda Pass (1361 m) - Forcella d'Oltro (2094 m) - Campigol dell'Oltro - Hotel Cant del Gal, 950 m nahoru a 1120 m dolů
Na logistiku nejnáročnější den, což nám dal pan řidič patřičně najevo "tuze kladnými emocemi". Nejprve A a část B odjela k lanovce Roseta, kde A vystoupilo, aby
nastoupilo na lanovku a na ferratovou túru "balkony Pale". Vyklubalo se s toho cca 650 m nahoru a cca 1750 m dolů, k dolní stanici lanovky, kde byli asi v 18 hodin.
B ráno přejelo na Passo Cereda, cestou u kempu nabralo zbytek, kterému se nechtělo ráno brzy vstávat. Po sjezdu z Passo Cereda naložil bus u kempu C, které přejelo
na parkoviště u Cant de Gal, kde stál bus asi do 16:30, naložil C a B (vyjma těch, kdož šli do kempu pěšky), vyložil C a B u kempu a dojel do San Martina pro A.
Skupina B ze sedla pokračovala po místních komunikacích na nástup stoupání pod hřeben směrem na Forcellu d'Oltro. Výstup pokračuje velmi dobře vedenou cestou nejprve
pralesem s bohatým bylinným patrem, pak řídkým lesem mezi skalními bradly a loukami s bohatou květenou. Celý traverz je potom jedna veliká botanická zahrada, nejlepší z celé základny.
Nad námi vlevo krásné vápencové věže, pod námi vpravo údolí a svahy národního parku Dolomiti Bellunesi. Poslední výstup je cca 100 výškových metrů na dell'Oltro, kde svačíme.
Pavel opět vaří kávu a získává kladné body u žen. Sestup je v první třetině nepřekvapivě nepříjemný v suti, všechen červnový sníh až na malé zbytky pod stěnou roztál.
Na rozcestí pod žlabem jsem již byl, ovšem tenkrát bylo mokro. Za sucha je celý sestup do Cant de Gal naprosto bezproblémový. U busu jsme kolem 15 hodiny a jdeme se koupat
do tůní potoka, v horní části je voda zcela pod sutí (opět změna z jara, tehdy se nedalo ani brodit). Nalezli jsme i vhodné schované místo, kde nikoho nepohoršujeme
(jsme kousek od hospody a hotelu a je zde dost lidí). Bus odjíždí v půl páté, vysazuje nás na silnici a jede pro A. Uvařil jsem pro Pavla večeři, přeci jen přijedou
až po sedmé. Psal, že budou bezpečně v 18 hodin u dolní stanice lanovky.
Trasa B není moc B, viz metry nahoru a dolů, ale je vcelku krátká a krajinově a botanicky nádherná. Severní svahy měly jinou, chudší květenu, typickou pro vlhčí místa.
Srovnání s rokem 2005: Ve 4. turnusu jsem "B" nechodil, takže si nepamatuji, zda jsme "A" lezli na Cimerlo nebo ne (my ne, ale jiný turnus ano; pozn.red.), zde jsem určitě nebyl.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/ydmcrGZoX6gpca5S6
18. 7. Pavel A/ Ferraty "Západní balkon Pale"
Trasa: horní stanice lanovky Rosetta - Rifugio Rosetta - Passo di Ball (2443 m) - Forcella Porton (2460 m) - Rifugio Velo della Madonna -
Strada forestalle - dolní stanice lanovky San Martino di Castroza, 650 m nahoru a 1750 m dolů (2 feraty s označením "C": Ferrata del Porton a Ferrata del Velo; "A"Ferratu do Passo di Ball nepočítám, nikdo se nevázal)
Na tuto túru jsem se těšil (doufal podobně jako Filip na Vezzanu) a zároveň nevěděl, jestli se to dá vůbec rozumně s přestávkami zvládnout. Kniha od Pascala Sombardiera
mluvila o 7 hodinách čisté chůze a k tomu ukazatel u chaty Rosseta (který jsem viděl ve středu cestou k Fradustě) sděloval, že na chatu Vello je to 7 hodin.
Túra vlastně od lanovky neustále pokračuje sestupem až do výšky 2280 m n.m. kde se teprve začne stoupat k Passo di Ball. Procházíme kolem monumentálních lezeckých
stěn a štítů (Croda di Roda, Rodetta, Cima delle Scarpe, Pala di San Martino, Cima Immink, Torre Bettega, Cima di Val di Roda, Cima di Ball). Naprostý opak proti
včerejší planině. "A" ferratu do sedla Ball procházíme bez úvazků. Je kompletně opravená, lana jsou nová. Trochu jsem se obával zbytků sněhu na severním svahu sedla,
ale ten leží ve žlabu pod ferratou. Všímáme si bivaku Guide Alpine di San Martino, slouží lezcům na stěně stejnojmenné hory. Na sedle máme první pauzu. Otevírá se nám
pohled na chatu Pradidali, kterou jsme viděli včera z jiného úhlu a na stěnu Cima Canali, takže vidíme směrem k našemu kempu skrze Val di Pradidali do Val Canali.
Nad chatou odbočuji a přicházíme k rozcestníku, kde se záhadně mění čas k chatě Velo na celkových 5 hodin od chaty Rosseta. Tato informace mne uklidňuje, že to zvládneme
bez větších problémů na 18 hodinu k autobusu.
K ferratě musíme stále sestupovat a čeká nás nepříjemně ztvrdlé sněhové pole se sklonem kolem 40 stupňů. Žádné stopy, jako by tu nikdo ještě nešel. Jdu prozkoumat,
kudy by se to dalo nejlépe přejít. Nemám boty na vykopávání stupů, ale jakž takž to jde. Kdo nemá hole, dostane aspoň jednu hůlku. Všichni přešli, docela jsem si oddechnul.
K ferratě ještě doslova podejít kolem skály se zbytky dalšího neodtátého sněhu. Z vrchu už slyším, jak někdo ferratu schází. Než se všichni nastrojíme, už jsou u nás,
vyzvídáme stav. Čeká nás na výstupu nepříjemné suťové pole. Měním pořadí lezců z Latemaru. Filipa posílám opět jako prvního, ale sám jdu poslední a střídám lezce/lezkyně do
optimální formace. Ferrata je opět po renovaci, spoustu stupů, kolmé pasáže, ale objektivně bez rizika pro toho, kdo netrpí závratí. Nejnáročnější pasáž je mimo lana a to
výstup suťovým žlabem. Tání sněhu porušilo cestu, kameny nepříjemně ujíždí. Všichni to zvládnou se ctí i po čtyřech. Poslední metry do sedla Porton opět na stěně a žebříku.
Úzká pravá "Focella", takže nás čeká další pauza a po ní další sestup směrem na chatu Velo, ovšem tentokrát po sestupové ferratě s menší náročnosti bez sněhu a suti. Na chatu
přicházíme v 14:40. Vyhlašuji do půl čtvrté pauzu. Sundáváme veškerou výbavu, Sylva vysvětluje v družném hovoru s italskými výrostky, kde jsme byli. Venku jsou všechny stoly
obsazeny, a tak jdeme dovnitř útulné chaty. Vmáčkneme se skoro všichni k jednomu stolu. Na chatě nemají skoro žádné jídlo, diskutujeme o tam, jakou mají polévku z pomocí
překladače, není úplně jasné, jakou obilovinu vlastně polévka obsahuje. Nakonec je to jedno, nikdo si ji neobjedná. Sestupujeme rovnou dolů jako s Filipem na průzkumu na
lesní cestu a po ní jdeme traverzem k autobusu. Vynecháváme lesní Malgu i koupání a v 17:45 jsme na parkovišti u lanovky, po sundání bot už přijíždí autobus. Super načasování.
V kempu u stanu prostřeno, večeře. Děkuji Filipe!
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/CSi6XN2skM4feRVy7
19. 7. Filip A/Mulaz
Trasa: Passo Valles (2032 m) - Forcella Venegia (2212 m) - Forcella Venegiotta (2299 m) - Sasso Arduini (2582 m) - Rifugio Mulaz - Passo Mulaz (2619 m) - Agritur Malga Venegiota - Pian Dei Casoni, 860 m nahoru a 1200 m dolů.
Skupina A měla v plánu výstup na dominantu severní části skupiny Pala, samostatně stojící Monte Mulaz s kamennou zvoničkou na vrcholu. Pavel byl na Mulazu dvakrát,
já jen jednou v roce 2005, tedy po dohodě bylo "A" na mě. Předpověď počasí na odpoledne byla vcelku jednoznačná, s vysokou pravděpodobností přijdou kolem poledne a
odpoledne lokální bouřky a přeháňky, s nijak velkými srážkovými úhrny. Odjezd z kempu v 7:30, příjezd na Passo Valles kolem 9 hodiny, bus stál na dolním parkovišti
bez mobilního signálu, na horním bylo již dost aut. Domluvili jsme přejezd na 16 hodinu dolů na parkoviště na Pian Dei Casoni.
Skupina C, která se nevydala na Mulaz, zamířila ze sedla opačným směrem k přehradě Lago di Cavia. Dle vyprávění si cestu a krajinu vcelku užili, zmokli a všichni byli u busu včas před čtvrtou.
Se skupinou B chtěl Pavel dojít na sedlo pod Mulazem a buď se vrátit stejnou cestou zpět, nebo sestoupit do Val Venegia k říčce a na Pian Dei Casoni.
Po deváté jsme velmi svižně vyrazili na Forcellu Venegia. Bylo polojasno, skoro jasno, ale s velmi rychlou tvorbou oblačnosti, která neméně rychle nabývala vertikální
mohutnosti, jasné to znamení, že i dnes předpověď počasí vyjde a kolem poledne se počasí zhorší a výstup na vrchol bude nejistý. Snažil jsem se udržet svižnější tempo
skupiny, nakolik to únava poslední den základny umožňovala, přestávky byly standardně po cca 60 minutách výstupu. Sníh z jara zcela odtál z cest, poslední pole sedělo v roklince, kterou jsme na průzkumu lezli kolmo a v mačkách a s cepínem v ruce. Ještě asi 30 minut před chatou Rifugio Mulaz se zdálo, že počasí by mohlo vydržet do cca druhé odpoledne. Jakmile jsme se přiblížili Sasso Arduini,
vrchol Mulazu se zahalil do mraků a bylo rozhodnuto. Vystoupili jsme tedy na tento náhradní "vrchol" s minimální prominencí od výstupové cesty. Tím nás došlo čelo B, které Pavel rovněž vedl svižnějším tempem. S příchodem na chatu Mulaz padly první kapky a za chvíli i zahřmělo. Strávili jsme moc pěknou cca hodinku a půl na chatě u kamen, ve kterých praskal oheň, místnost byla až přetopená.
Většina A i B+ (kdo se dostal na chatu, sestoupil do Val Venegia, několik lidí se vracelo dříve z hřebene z B skupiny zpět k busu) si objednala něco k jídlu a pití. Káva byla
vynikající, pivo standardní, polévka velmi dobrá. Odchod z chaty zdržel prudký déšť, čekali jsme, až poleví.
Dali jsme si kontrolní sraz u Malgy Venegiota. Sestupová cesta je dlouhá a mocně se klikatí, ale zdá se opravené a dobře vedená. U Malgy se opět rozpršelo a párkrát silně
zahřmělo. Slíbil jsem dámám (zejména Mirce), že se pokusím najít tůň, ve které jsme se v roce 2005 koupali. Nakonec jsem uspěl, je jen cca 400 metrů od ústí údolí a od
parkoviště. Mírně pršelo, občas zahřmělo, to však nevadilo některým účastníkům se vysvléci a v tůni se vykoupat. Za chvíli nás vyhmátla Tamara, která se domnívala, že
tam jsme na borůvkách. K ní přibyl Pavel a část B+. I oni se v dešti vysvlékli a vykoupali. Vody bylo asi dvakrát více, než v roce 2005, na skalní stupeň se nedalo
vystoupit (tenkrát jsme po něm tuším i lezli).
Do kempu jsme přijeli s končícím deštěm, takže vaření večeře a závěrečné hodnocení proběhlo téměř bez frontálních poruch. Přípitek a společenské povídání byly umírněné,
na chvíli jsem se stavil u "hasičů" ve stanu a šel brzy spát, již za deště, který byl opět správně v předpovědí předjímán. Červené víno jsme vypili, několik dcl bílého zbylo až do rána.
Srovnání s rokem 2005: tenkrát bylo hezké počasí a na vrchol jsme se dostali, "B" mělo mnohem snazší variantu.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/qRdYDr6G9heyASkVA
Fotky z túry z roku 2005:
https://photos.app.goo.gl/UqGBh7t1xK3SUD6GA
19. 7. Pavel B+ /Passo Mulaz
Trasa: viz A
Včera večer jsem skupinu B obeznámil se 2 variantami, kvůli tomu, abych je nevyděsil sestupem. Opět vyrazila od autobusu jako první skupina A. Počasí bylo ze začátku všelijaké,
předpověď se ovšem zlepšila a posouvala déšť směrem ke 13 hodině a na později, vypadalo to nadějně.
Cestou nebylo po sněhu ani památky. Opět jsme na první pauze dorazili A, tak jsem udělal pauzu též. Došli jsme je i na druhé pauze u sněhového pole, kde jsme s Filipem
na průzkumu nasazovali mačky. B bylo i dnes hodně roztažené, nicméně jsem si hlídal čelo a čekal, kdo dojde až na chatu, protože jsem je hodlal všechny přesvědčit na sestup
do Val Venegia místo návratu po stejné cestě. Nakonec se přesvědčování vůbec nekonalo a všichni sestupovali. Čelo B přišlo na chatu jako první. Mraky nad chatou se nepříjemně
honily, zvedal se vítr, tak jsme se všichni z terasy rozhodli jít dovnitř, pak kvůli vedru z kamen opět ven, naše váhání samozřejmě vyřešila příroda. Začalo krápat,
takže všichni šli dovnitř vedro nevedro. Skupina B ještě nebyla úplně celá a někteří bohužel došli za deště. Zbytek nemá cenu popisovat, A i B strávil družně na chatě
během deště (bouřky) pěkné gastronomické zážitky. Všichni jsme sestupovali společně dolů.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/dfdZCJXf977f6fnA6
20. 7. balení a odjezd z kempu
Po deštivém odpoledni a noci byly stany ráno dost mokré a obloha zatažená, naštěstí po 9 hodině vysvitlo slunce a asi 3 hodiny silně pražilo, takže jsme uno kompleto usušili tábor a nakládali vše řádně připravené na další použití buď na kolech nebo za rok v létě. Zaplatili jsme kemp, naložili vozík a bus a v cca 15:20 vyjížděli směr ČR a Brno. Balení nám šlo dobře, Pavel dovedl k dokonalosti tetris ve vozíku a táborníci vzorně nosili vyžádané věci. Vadných potřeb je málo, ale: na karimatkách jsme šetřili a sbalit některé je nadlidský výkon a vařiče jsou dost ojeté používáním a zasloužili by si větší upgrade. Dvoje řemínkové mačky jsou na vyhození, lépe bude vyzvat účastníky, aby si zapůjčili svoje, půjdeme-li na ledovec. Hole musíme probrat, část je OK a část KO. Cesta přes noc byla vysilující a lámající naše unavená těla. Druhý řidič na nás čekal v Arnoldsteinu u vlakového nádraží. Přestávky byly opět předpisové, noc přeci jen mírně chladnější, nějak jsme ji proklimbali.
21. 7. Příjezd do Brna
Do Brna jsme přijeli asi v půl šesté, někteří účastníci zamířili rovnou do práce (v neděli!). Část účastníků jsme vysadili u Vaňkovky, většina pokračovala na VETUNI. Honza Kubernát byl donucen vyřešit nový sklad, nalezeny prostory cca 100 metrů od tělocvičny, tedy jsme vozík a bus vyložili již do nových 2 menších místností. V úterý 23. 7. přestěhovali Pavel a spol. zbytek.
Ostatní fotky - Pavel:
https://photos.app.goo.gl/RYCwfGBd8wqaLm928
Ostatní fotky - Filip:
https://photos.app.goo.gl/ZJLQR6ikMZ3SGLtEA
Sepsal a nafotil: Filip Neuhäuser a Pavel Dvořák
Nahoru